Velká rodina.

Bez dětí by to pro mě byla nuda. Přiznám se, že bych vůbec nevěděla, co mám dělat, kdybych neměla děti. Protože děti mi dávají smysl života, bez dětí už bych nemohla být. S dětmi je to větší zábava, proto jsem partnerovi řekla, jestli bychom si ještě nepořídili třetí dítě. Máme dvě malé děti, jsou to dvojčata a já si myslím, že s dětmi je vždycky veliká zábava. Alespoň tohle říkám stále já a partnerovi tohle také vždy opakuji. I když partner nechce mít vůbec třetí dítě, tak ho ještě alespoň tak rok či dva budu přemlouvat. Přemlouvat tak, že bychom si pořídili ještě třetí dítě.

Akorát nevím, jak to mám udělat. Vždyť co je na tom špatného, abychom měli třetí dítě? Myslím si, že absolutně nic. Proto jsem si řekla, že je nejlepší, když člověk si uvědomí, kolik chce mít dětí, pokud chce mít jedno nebo dvě děti, tak samozřejmě s tím už nikdo nic neudělá. Jenomže partner mi slíbil, ještě, než jsme spolu začali bydlet, protože bych chtěla mít velkou rodinu a já jsem za velkou rodinu počítala alespoň tři děti, ne jenom dvě, ale stále budu partnera přemlouvat, protože s dětmi mě to baví, a navíc také pracuji v mateřské školce, takže s dětmi jsem vlastně stále a nonstop v kontaktu. Protože víkendy s rodinou trávíme aktivně.

Chceme, aby naše děti měly na své dětství opravdu krásné a bohaté vzpomínky. A to hlavně kvůli tomu, že já jako malé dítě jsem téměř žádné veselé a velké vzpomínky vůbec neměla, protože naši rodiče se stále jenom hádali. Nás sourozenců bylo pět. Povím vám, že to bylo opravdu hodně divoké. Kolikrát už jsme ani nevěděli, jaký je den, jestli máme jít do školy, to jsme byli ještě malé děti, protože jsem si řekla, že moje děti budou mít opravdu krásné a veselé, a hlavně šťastné dětství, takové dětství, kde v rodině je láska a bezpečí, aby děti mohly vědět a aby si byly jisté, že v rodině vždycky najdou to, co potřebují. A to je právě láska. A také samozřejmě porozumění ze strany rodičů a také hlavně sourozenců.