Návraty domů

V takovýchto případech na vzdálenosti vůbec nezáleží. A čím déle jste byli pryč, tím raději se vracíte. To už je tak dáno každému normálnímu člověku. Doma je doma a zde si může položit nohy třeba na lustr, kdyby to šlo, a nejen na stůl. Jistě to račte znát. Netvrdím, že si dáváte nohy na stůl. Ale znám lidi, kteří to tak mají. Přijdou z práce, sednou si na gauč, hodí nohy na stůl a s novinami nebo knihou v ruce relaxují. Teprve pak se jdou převléknou a do kuchyně. Každý má ten odpočinek trošku jinak. A domov je k tomu jako stvořený. Klid a relaxace. Vždycky víte, kam máte pro co sáhnout a kde máte na kterém kanále jaký program. Takže si to všechno vychutnávat, třeba i s doutníčkem a několika deci vínečka… 

Místo, kde žijeme je takové, jako jsme i my. Vždy se v něm kus našeho já odráží. A nikomu to nevadí. Možná se to nemusí líbit nějaké návštěvě, ale pak už je věcí toho, kdo je doma, zda je nechá hloupě kafrat, nebo je vyrazí ze dveří. Můj dům, můj hrad. Nelíbí se vám tu? Nikdo vás nenutí sem chodit. Takže, tam jsou dveře a koukejte jimi bleskurychle vypadnout.  

Ovšemže není třeba být hrubý. Kdo chce a baví ho to, může vysvětlovat proč to má tak, a ne jako oni u sebe doma. Každý má jinou povahu, a tak třeba tento trpělivý člověk také najde příznivější odezvy. Domov je třeba udržovat a také zkrášlovat. Rozhodně by nemělo chybět něco živého, třeba jen nějaká jedna nebo dvě kytky. Nic náročného, třeba obyčejný potos. Ten píchnete do sklenice a on roste jak divoký jen z vody. Nepotřebuje hlínu, jen nějakou tu nádobu. Každý se při zařizování svého bytu, nebo celého domu řídí především podle sebe. Dává sem kousek svého já, a to se odrazí právě ve vnitřním zařízení. Jistě i vy máte rádi svůj domov. Určitě se také rádi pochlubíte tím, jaké to tam máte hezké. A pokud vám to všichni závidí, tak je to moc dobře.